Kolik dětí v České republice nemá nikoho, komu by se svěřilo?

Žaneta Slámová: Moderátorka v úvodu zmiňuje statistiku, podle které každé desáté dítě v Česku nemá nikoho, komu by se mohlo svěřit, když se cítí mizerně.

Jak se změnila situace v místech mezinárodní pomoci UNICEF za 25 let?

Pavla Gomba: V mnoha zemích, kam se dříve vozily tablety na čištění vody či terapeutická výživa, se podmínky zlepšily natolik, že tuto pomoc již nepotřebují, jako například v Ghaně v oblasti očkování. Problémem naopak zůstává nárůst válečných konfliktů.

Jaké hodnoty dnes rodiče podle průzkumu u dětí zdůrazňují?

Pavla Gomba: Zatímco dříve převládala témata jako pravdomluvnost či slušnost k seniorům, pravdomluvnost sice zůstává na prvním místě, ale nově se objevují požadavky na respekt od ostatních a na budování sebedůvěry.

Jak děti reagovaly na otázku ohledně omezení sociálních sítí?

Pavla Gomba: Pro věkové omezení se vyjádřilo 59 % dotázaných dětí. Navrhovaly však regulaci pro mladší věkové kategorie, než jsou samy, což ukazuje na vnímání rizik při snaze udržet si vlastní přístup.

Jaký cíl sleduje projekt Město přátelské k dětem?

Pavla Gomba: Cílem projektu je zapojit samosprávy do naslouchání potřebám dětí v jejich každodenním prostoru, což se týká například pocitu bezpečí u nefungujícího osvětlení; pokročilým příkladem zapojení je Český Krumlov.

Z jakých zdrojů je UNICEF financován?

Pavla Gomba: UNICEF nedostává přímé finanční prostředky z rozpočtu OSN na své programy a veškerou činnost včetně krizové pomoci hradí výhradně z dobrovolných příspěvků dárců, kterých je v Česku přes 20 000.

Proč se starší děti v Česku cítí méně šťastné než dříve?

Pavla Gomba: Podle průzkumu Mladé hlasy klesl u dospívajících ve věku 14 až 17 let podíl těch, kteří se cítí šťastně, pod polovinu, zatímco dříve to bývalo okolo 60 %. Škola se navíc z vnímání štěstí vytratila a figuruje spíše jako zdroj stresu kvůli tlaku na výkon, úkolům a vztahům.

Co trápí české děti víc – škola, nebo sociální sítě?

Pavla Gomba: Data z výzkumu ukazují, že na prvních místech stojí offline příčiny. Děti nejvíce trápí vztahy ve škole se spolužáky a učiteli, neshody v rodině a školní tlak spojený s učivem a nestíháním úkolů; sociální sítě jako zdroj trápení uvedlo přibližně 18 % dětí.

Jaký mají děti pohled na věkové omezení sociálních sítí?

Pavla Gomba: V průzkumu se 59 % dětí vyslovilo pro existenci věkového omezení pro sociální sítě. Při detailnějším dotazování se však ukázalo, že omezení či zákaz požadovaly pro věkovou kategorii mladší, než ve které se samy nacházely.

Jak vnímají rodiče problém se šikanou v Praze?

Pavla Gomba: Z průzkumu mezi rodiči vyplynulo, že více než polovina pražských rodičů hlásila zkušenost svého dítěte s nějakou formou šikany. Může to odrážet jak reálný výskyt, tak i vyšší vnímavost a častější otevírání tohoto tématu.

Jak se v dětském prožívání odráží socioekonomická situace rodiny?

Pavla Gomba: Situace v rodině představuje podle Pavly Gomba nejsilnější faktor prožívání dětství. Největší propad v pocitu štěstí a udržení volnočasových aktivit se projevil u nejchudších rodin, zatímco v bohatších rodinách se krizové situace, jako byl covid-19, dětí dotkly méně.